Syn.: Dictamnus fraxinella Pers., Fraxinella dictamnus Moench
Česká jména: dyptam obecný, třevdava bílá (Huber 1596), třevdava jesenovitá (Presl 1819), třevdava jasanovitá (Opiz 1852), třevdava bílá (Sloboda 1852), třemdava bílá (Čelakovský 1879, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: třevdava jesenolistá; polní polej (Reuss 1853), tremdava biela (Dostál 1950), jasenec biely (Futák 1982)
Čeleď: Rutaceae Juss. – routovité
Rozšíření: Eurasijský druh – jižní a střední Evropa, západní a střední Asie, Čína. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplých oblastech.
Ekologie: Roste ve světlých lesích a lesostepích teplejších oblastí, v pásmu od nížiny po pahorkatinu. Kvete od května do června.
Popis: Vytrvalá, poměrně statná, avšak pomalu rostoucí bylina, 40–100 cm vysoká, květy v koncových hroznech, souměrné, čtyři horní korunní lístky vzpřímené, dolní skloněný, růžové s tmavší žilnatinou. Plodem je tobolka.
V kultuře se také často objevuje bělokvětý kultivar Dictamnus albus ʻAlbiflorusʼ, s rostlinami výrazně bělokvětými je však možné se vzácně setkat i v přírodě.
Ohrožení a ochrana: Třemdava bílá je zařazena k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněna i podle zákona (§3). Na Slovensku je druhem potenciálně ohroženým, chráněným (NT/§). Jako kriticky ohrožený druh je hodnocena v Polsku, je zde i chráněna zákonem, stejně tak v Německu, Švýcarsku a Maďarsku.
Poznámka: Třemdava je neobvykle aromatická, silice, které se z ní uvolňují, mohou po teplém letním dni i vzplanout, proto někdy bývá tato rostlina poněkud zmateně identifikována jako známý biblický hořící keř. U přecitlivělých osob může po kontaktu se silicí vzniknout na kůži alergická fotosenzibilita, kůže se stane citlivou na ultrafialové paprsky. Třemdava je prastarou léčivou rostlinou, byla užívána k léčbě moru, stejně jako k hubení střevních parazitů.
Fotografováno od 29. 5. do 15. 6. 2003 (Česko, Morava, Brno, Hády a Brno, Říčky), 29. 5. 2004 (Morava, Bořetice).